Digitální video

Video je dnes téměř výlučně digitálním záznamem, tedy jedničky a nuly uspořádané domluveným způsobem. Digitální video je extrémně náročné na množství dat a tedy i rychlost datového toku. Kvůli obrovskému množství dat je nutné video soubory vždy komprimovat (snížit jejich velikost) podobně, jako ZIP soubor komprimuje jiné datové soubory. Způsob komprimace se nazývá kodek (složenina z kodér a dekodér).

Kodeků existuje mnoho. Některé vznikly pouze pro konkrétní použití, některé jsou více univerzální. Každý kodek má nicméně své omezení a nelze použít ve všech případech. Video stopa a zvuková stopa se komprimují jiným kodekem. Příklady některých video kodeků: MPEG4/H.264, Theora, AV1. Příklady některých zvukových (audio) kodeků: MP3, AAC, FLAC.

Video soubor je tzv. kontejner, který sdružuje audio a video stopu (a případně další stopy a informace). Nejznámější kontejnery jsou např. MP4, MOV či AVI. Některé kontejnery jsou víceméně univerzální, některé jsou svázány pouze s některými kodeky. A některé kontejnery jsou určeny pouze pro jednotlivé soubory, některé jsou vhodné i pro kontinuální vysílání (např. pro televizi).

Struktura kontejneru (*poznámka: pouze u některých kontejnerů)

I s použitím kodeků mohou video soubory nabývat značných velikostí. Produkční soubory celovečerních filmů mohou mít např. stovky GB. Velikost souboru roste především s vyšším rozlišením a kvalitou obrazu. Video soubory obecně tedy vyžadují poměrně hodně úložného prostoru (např. distribuce filmů pro kina se prování na pevných discích) a vysoká komprimace videa je také náročná na výpočetní výkon. A pokud video přenášíme přes internet, je vhodné se vybavit rychlým připojení.