menu
logo upravyvidea.cz úpravy videa . cz
video, audio, kodeky, kontejnery, formáty

Parametry video souborů

Parametry video souborů

Rozlišení videa (resolution)

Jedná se o skutečný počet obrazových bodů v obrazu videa. Čím více obrazových bodů, tím jemnější detaily umožňuje video zaznamenat. Nezáleží samozřejmě jen na rozlišení samotného videa, ale také na rozlišení zobrazovacího zařízení (a obráceně) – ku příkladu na HD ready televizoru si neužijete plný FullHD obraz.

Rozlišení se udává počtem horizontálních bodů krát počet vertikálních bodů (např. 720×576). Někdy se rozlišení udává pouze počtem vertikálních bodů (1080, 2K, 4K atd.). Počet vertikálních bodů se doplňuje o písmeno i nebo p (i jako interlaced=s prokládáním, p jako progress jako plný obraz bez prokládání). Třetí možností je slovní označení (např. HD ready, FullHD, atd.).

označení

rozlišení

použití

CGA

320x200

počítače (historie)

PAL

720x576, 1024x576 širokoúhlé

televizní vysílání v Evropě, DVD, starší videa

NTSC, VGA

640x480

televizní vysílání v Americe, DVD, starší videa

SVGA

800x600

počítače

HD, HD ready, HD720, 720p

1280x720

rozlišení některých televizorů, počítače

Full HD, 1080p

1920x1080

dnešní standard v oblasti televizního vysílání, na počítači, projektory atd.

2K

2048x1080

některé televizory, projektory, promítání v kině

4K, UltraHD

4096x2160

některé televizory, projektory, promítání v kině

8K, UHDTV2

7680x4320

promítání v kině

Poměr stran (aspect ratio)

Poměr mezi délkou a šířkou obrazu se označuje obvykle poměrem. Na počátku televize se užíval nejčastěji formát 5:4 nebo 4:3, v kinech i jiné formáty. Postupem bylo v módě obraz mít více širokoúhlý a dnešní standard je 16:9 pro většinu videí a až 2,4:1 pro některé kinoformáty. Na sociálních médiích a chytrých mobilních telefonech je trend opačný a objevují se čtvercové formáty (1:1) nebo dokonce obdélníkové formáty s delší stranou na výšku (vzniklý tím, že natáčíme s telefonem na výšku).

poměr stran

ilustrativní zobrazení

použití

9:16

 

mobilní telefon 16:9 na výšku

1:1, čtvercový

 

např. Instagram

4:3

 

tradiční televizní formát, neširokoúhlý standard

16:9

 

FullHD, dnešní domácí širokoúhlý standard

1,9:1

 

Jedna z možností poměru stran pro DCI (digitální kino)

2,35:1

 

Jedna z možností širokoúhlého kinoformátu

Problém nastává především při převodu jednotlivých poměrů stran mezi sebou. Může pak nastat jedna z následujících možností:

  1. Klasický neširokoúhlý obraz na širokoúhlém zobrazení (např. starý televizní 4:3 na moderním televizoru 16:9):
    • roztažení obrazu není dobrým řešením:
      deformovaná kočka

    • obraz lze zachovat a po stranách doplnit černé pruhy – nevyužívá se celá obrazovka, ale obraz není nijak deformován:
      ne deformovaná kočka, pruhy na straně

    • obraz také lze zvětšit a uříznout horní a dolní okraje – dojde ale ke zbytečnému ořezu:
      nedeformovaná kočka, ořez nahoře a dole

    • lze zkombinovat ořez a černé pruhy po straně, některé televizory tuto volbu nazývají 14:9:
      nedeformovaná kočka, ořez nahoře a dole, zvětšení, 14:9

  2. Širokoúhlý obraz zobrazený na zařízení s menším poměrem stran (např. typicky kinoformát 2,35:1 na televizoru):
    • deformace obrazu – typicky protáhlé obličeje jsou varováním, že toto není správná cesta:
      typicky protáhlé obličeje, deformovaný obraz

    • letterbox (obálka) – obraz se doplní o vodorovné pruhy nahoře a dole, nevýhodou je menší rozlišení obrazu a tedy menší požitek z filmu:
      pruh nahoře a dole

    • oříznutí stran – obraz se po stranách ořízne, horizontální rozlišení zůstává, část obrazu se nenávratně ztratí:
      ořez

    • kombinace letterbox a oříznutí – v praxi se někdy přistupuje ke kompromisu mezi dvěma nedokonalými řešeními, výsledek je obvykle přijatelný:
      ořez a pruhy, kompromis

Snímková frekvence (frame rate)

Video či film je sled jednotlivných snímků (obrázků), který vytváří iluzi pohynu. Čím více obrázků v jednotce času, tím se pohyb jeví plynulejším. Uvádí se tzv. snímková frekvence a jednotkou je počet snímků za sekundu, můžeme tedy použít jednotku Hz nebo se používá zkratka fps (frames per second). Následující tabulka uvádí všechny obvyklé snímkové frekvence, se kterými se můžete setkat. V našich podmínách je nejčastější 25 fps a případně 24 fps v kině.

snímková frekvence (fps)

popis

23,976 (24÷1,001)

v zemích, kde je NTSC vysílání (především Severní Amerika), se tato snímková frekvence používá jako mezipřevod mezi filmovým 24 fps formátem a televizním 29,97 fps formátem (procesu převodu se říká 3:2 pulldown); někdy se může přímo natáčet v této snímkové frekvenci

24

standard pro 35mm film; používá se také pro digitální kino (DCP)

25

nejčastější snímková frekvence, v prokládaném televizním standardu PAL se jedná o 50 prokládaných půlsnímků = 25 plných snímků za sekundu; používá se i v digitálním kině (DCP)

29,97 (30÷1,001)

snímková frekvence užívaná v zemích s barevným NTSC vysíláním; jedná se o 29,97 plných snímků, 59,94 prokládaných půlsnímků (jedná se o sníženou snímkovou frekvenci 30 fps kvůli technickým problémům souvisejících s přechodem na barevné NTSC vysílání a požadavkem na zpětnou kompatibilitu s černobílými televizory)

30

původní snímková frekvence černobílého NTSC vysílání (60 prokládaných půlsnímků), s přechodem na barevné vysílání změněno na 29,97 fps

50p, 60p, 100p

některé zobrazovací jednotky umožňují i vyšší snímkové frekvence (plné 50 fps, resp. 60 fps, resp. 100 fps)

59,94 (60÷1,001)

viz 29,97

Převod mezi jednotlivými snímkovými frekvencemi se může stát trochu bolehlavem a je vhodnější celý projekt držet jednu jedinou snímkovou frekvenci. Převod je nicméně občas potřeba. Např. promítání filmů v televizi znamená změnit snímkovou frekvenci z 24 fps na 25 fps. V tomto případě se snímky zobrazují 1:1 a film je zrychlen o cca 4 % (pouze se musí upravit zvuk, u kterého je změna rychlosti patrnější).

Profil kodeku

Ve videosouboru mohou být rozličná nastavení kodeku (např. podvzorkování barevných složek, maximální rozlišení, specifické funkce kodeku). Většina kodeků definuje dané možnosti a vlastnosti kodeku do profilů. Přehrávač (dekodér) tak je připraven na konkrétní video. Některé přehrávače (dekodéry) umožňují přehrávání pouze některých profilů a některé jsou poměrně benevolentní i na různé kombinace parametrů. Typicky u některých levných/jednoduchých přehrávačů lze přehrát pouze základní profil kodeku H.264 (baseline). Obecně pro zvýšení kompatibility je vhodné dodávat videosoubory kódované v základním profilu daného kodeku.