o.titulkování.cz
Požadavky na psaný text jsou zpravidla vyšší než na mluvené slovo. Titulky jsou psaným textem a jsou povětšinou spisovnější, než lidé mluví. Je proto vhodné seznámit se s pravidly českého pravopisu, se správným skloňováním, časováním a celkově se spisovnou češtinou. Skvělým zdrojem je příručka Ústavu pro jazyk český, která jednak disponuje fulltextovým vyhledáváním, jednak obšírně popisuje veškerá pravidla toho, jak psát česky. V neposlední řadě disponuje bohatým slovníkem, který obsahuje i správné skloňování a časování jednotlivých slov.
Zde zmíníme jenom několik nejdůležitějších zásad. Titulky jsou celými větami. Začínají proto velkým písmenem, obsahují čárky a končí tečkou nebo otazníkem a velmi málokdy vykřičníkem. Výpustkou (třemi tečkami) končí pouze tehdy, když se jedná o větu, která ve zvukové stopě skutečně zůstala nedokončena. Pokud věta pokračuje na dalším titulku, žádné interpunkční znaménko nepíšeme a na druhém titulku pokračujeme malým písmenem. Uvozovky se zpravidla nepoužívají. Vhodné je užívat jednoduchého bezpatkového písma bez dalších úprav (například bez stínů). Kurzíva se používá, pokud chceme zdůraznit odlišnost titulku (například hlas v rádiu, text písně). Kapitálky se často používají pro titulkování nápisů v obraze. Pokud mluví více postav v jednom titulku, je vhodné jednotlivé řečníky oddělit spojovníkem „-“:
-Budeme titulkovat?
-Já bych byl pro.
Shrnutí:
- používat spíše spisovný jazyk,
- titulky jsou věty, začínají velkým písmenem a nějak končí (tvořivost s interpunkcí je spíše nevhodná),
- pro přímou řeč nepoužíváme uvozovky,
- dialog naznačíme spojovníkem „-“ (méně přesně pomlčkou).