Video kodeky

H.264, dlouhým názvem MPEG-4 Part 10, Advanced Video Coding (MPEG-4 AVC), je dnes nejrozšířenější kodek, který je do značné míry univerzální. Používá řadu kompresních technik, mimo jiné diskrétní kosinovou transformaci, quarter pixel, propracované inter snímky a mnoho dalších. H.264 používá variabilní podvzorkování barevných složek dle zvoleného profilu (od 4:4:4, 4:2:0 až po černobílou variantu 4:0:0). H.264 umožňuje zaznamenat až 8K video. Vzhledem k rozšířenosti kodeku H.264 je pro některá zařízení vhodné používat striktní nastavení konkrétního profilu. Nejčastější profily kodeku jsou baseline (BP), main (MP) a high (HiP). Většina profilů používá 4:2:0. Kodek H.264 je chráněn patenty. H.264 se používá na mnoha místech: video výstupy pro veřejnost, částečně ho využívá Youtube a je poměrně dobře podporován i v HTML5 ve značce video ve většině prohlížečů (výjimkou jsou svobodné operační systémy postavené na Unixu).

HEVC či H.265 (nebo také MPEG-H Part 2) je pokračovatel a zlepšovatel H.264. Oproti H.264 nabízí o 25-50% lepší kompresi při stejné kvalitě obrazu. Výměnou za vysokou kompresi požaduje tento kodek značný výpočetní výkon. Základním profilem srovnatelným s H.264 je main, ale kodek nabízí i mnoho dalších: main 10, main 12... A stejně jako H.264 je H.265 zatížen patenty, za které se musí platit. HEVC se používá např. v novém českém digitálním vysílání DVB-T2 a některých mobilních telefonech. Mezi uživateli na internetu se HEVC používá zatím méně než H.264.

AV1 je kodek vyvinutý Aliancí pro otevřená média (AOMedia) a u zrodu byla především tři přání: kodek bez patentů, dostatečná komprese a použití především při streamování při vyšších rozlišeních. Vskutku nezatíženost patenty je jednou z výrazných výhod AV1 a to především oproti svému rivalovi HEVC, jehož systém patentů je dosti složitý (viz zde). V základech AV1 je především předchůdce VP9/VP10 od Googlu (viz níže), kodek Daala od Xiph a kodek Thor od Cisco (tedy projekty organizací v AOMedia). AV1, stejně jako ostatní moderní kodeky, obsahuje řadu kompresních technik. Snímky jsou rozděleny na tzv. superbloky, které jsou dále děleny na menší útvary. Provádí se pokročilá predikce pohybu a k inter snímkům se přidal speciální S snímek umožňující výpočet z již dekódovaného referenčního snímku s vyšším rozlišením stejného videa, což umožňuje snížení rozlišení bez potřeby keyframe. Používá se DCT i asymetrická sinusová transformace, aritmetické kódování a další. Kodek AV1 má tři hlavní profily: main, high a professional. Kodek AV1 se používá nově na Youtube, experimentuje s ním Netflix a testoval ho Facebook. Je možné, že kodek AV1 válku s HEVC na několika frontách nakonec vyhraje. AV1 je podporován i rámci značky video v rámci HTML5 v prohlížečích Chrome a Firefox.

VP9 je kodek od firmy Google, který také používá  ve svých službách (především Youtube). Jedná se o pokročilý kodek bez patentů v mnoha směrech překonávající H.264 a částečně soupeřící s H.265. Pokračovatel měl být kodek VP10, který nebyl dokončen a síly byly napnuty do kodeku AV1.

H.262/MPEG-2 Part 2, či zkráceně MPEG2, je předchůdce dnes slavného H.264. Používá se především na DVD a v digitální televizi DVB-T (tedy stále i v České republice).

DV byl formát používaný především u digitálních videokamer, které používaly zápis na pásku. Formát DV je obvykle prokládaný a používá kompresi ITU-R Rec. 601. Později byl představen také formát HDV pro vyšší rozlišení, který již používá kodek MPEG2.

ProRes je formát vytvořený společností Apple. Obsahuje pouze intra snímky a používá se především ve filmové postprodukci (je tedy zaměřen na kvalitu). Podobně je na tom kodek DNxHD či DNxHR od společnosti Avid.

Specifickým formátem používaným při distribuci a promítáním filmů v kinech je DCP (digital cinema package). Jedná se o plně digitální formát, ale z pohledu kodeku připomíná spíše sled digitálních obrázků (konkrétně obrázků ve formátu JPEG2000). Obdobně jako u kodeku ProRes se tedy jedná o kodek pouze s intra snímky.